Stereotypním tréninkem se příliš nezlepšíte
Tak jako jsem v jednom z článků psal o důležitosti regenerace a narazil při tom na tréninkové principy, můžu v tomto článku na tuto problematiku navázat.
Tréninkový impuls musí být dostatečně velký, aby ho tělo těžko zvládalo a muselo na něj reagovat „přenastavením“ svých systémů. Sportovní rétorikou řečeno-zlepšením se. Pokud tedy nepraktikujeme systém vzrůstající zátěže, ať už ve formě zvyšující se kilometráže, intenzity, počtu úseků, zkracováním pauz apod. a používáme stále stejnou opakující se zátěž po dlouhou dobu, dojde ke zlepšení pouze na začátku přípravy a následně už pouze udržujeme stejnou výkonnost. Náš organismus totiž ví, že danou zátěž bez větších potíží zvládne a nemá potřebu něco měnit.
Borci, kteří každý den uplavou stejným tempem 2km, nebo uběhnou denně stejných 10km stejnou rychlostí po několik let se hrozně diví, že po počátečním zlepšení postupně nastává stagnace a jejich výkonnost se dále neposouvá. Počáteční nárůst výkonnosti se po nějaké době zastaví a ta již jen kolísá v návaznosti na vedlejší faktory jako je váha, stav únavy, kvalita výživy, roční období, zdravotní stav a z dlouhodobého hlediska i věk. Přitom by stačilo tak málo-uplatnit několik základních tréninkových pravidel a zlepšení by se zákonitě dostavilo a nezáleželo jen na četnosti odtrénovaných jednotek jako doposud.
Samostatným tématem a neméně významným je zlepšení techniky a zařazení technických cvičení do přípravy (nejvíce asi v plavání, ale i ABC v běhu nebo šlapání jednonož a na válcích v cyklistice apod.).
No, a pokud se k těmto změnám přidá ještě nějaká ta speciální silová příprava, kompenzační cvičení, kvalitní výživa a výživové doplňky, nějaká ta regenerační procedura, nemá stagnace výkonnosti nejmenší šanci.
M.M.
